Svařování kovů se rozvíjelo spolu s jejich zpracováním, historicky první způsob svařování byl kovářský. Teprve s rozvojem průmyslu a objevem elektrického proudu vyvstaly požadavky na další způsoby spojování kovů. Velkým impulsem pro rozvoj nových metod svařování elektrickým obloukem byly obě světové války. V 60. letech 20. století se pro svařování začal používat laser a o deset let později elektronový paprsek. Poslední vyvinutá metoda, třecí svařování promíšením, je z 90. let minulého století.
Cílem všech svařovacích procesů je spojit dva až tři materiály kompaktním spojem – svarem. Na materiál působí z vnějšku dodávaná energie, která překoná termodynamický stav látky. Dodávanou energií může být teplo, plastická deformace nebo radiace. Při samotném svařování na sebe působí více vlivů, vše závisí na použité metodě. Po ukončení procesu svařování vzniká spoj, který je trvalý a nedá se rozebrat bez destrukce. Při svařování plamenem je zdrojem tepla spalování hořlavého plynu ve směsi s kyslíkem, případně vzduchem. Tato metoda se v současné době používá v opravárenství, při renovacích, při klempířských a instalatérských pracích. Pomalu ale ustupuje jiným, modernějším metodám. Nezanedbatelnou pozici si stále udržuje ruční obloukové svařování obalenou elektrodou. Je flexibilní, dá se s ním svařovat ve všech polohách a relativně snadno dostupné jsou svařovací zdroje i přídavný materiál. Zručný svářeč je s touto metodou schopen dosáhnout vynikajících výsledků. Výraznou inovací této metody je obloukové svařování plněnou elektrodou bez ochranného plynu. Místo elektrody obalené tavidlem se používá trubičkový drát naplněný tavidlem, navinutý na cívce. Tavidlo zajišťuje vznik ochranné atmosféry.
Svařování, povrchovým úpravám kovů a výrobě dílů pro automobilový průmysl se věnuje firma Dormatt s. r. o. Zákazníci ji najdou v Praze 9 – Vysočanech.