Tykání a vykání řešíme častěji, než si myslíme. Někdy stačí nové pracovní prostředí nebo firemní večírek a hned stojíme před otázkou: říkat „ty“, nebo „vy“? Možná to zní jako maličkost, ale správná volba dokáže hodně napovědět o tom, jak působíme na ostatní a jak se nám bude spolupracovat. V češtině navíc existuje pár nepsaných pravidel, která nám s tím můžou pomoct.
Obsah
Kdy tykat a kdy vykat?
V češtině máme dvě formy oslovení – tykání a vykání. Vykání se používá jako projev úcty a zdvořilosti, zatímco tykání je známkou bližšího nebo přátelštějšího vztahu. Rozlišují se ale jen tvary v jednotném čísle, takže z gramatiky nepoznáme, zda mluvíme k jedné, nebo více osobám.
O tom, zda si lidé tykají, nerozhoduje věk ani společenské postavení tak přísně jako kdysi. Tykat může i mladší staršímu, žena muži nebo podřízený nadřízenému. Přesto platí jisté zvyklosti: nabídnout tykání by měl vždy ten, kdo je společensky „výš“ – tedy nadřízený podřízenému, žena muži a starší mladšímu. Na pracovišti má však hlavní slovo pozice, ne věk nebo pohlaví.
Takže kdo nabízí tykání?
O nabídce tykání rozhoduje vždy ten, kdo je ve společnosti považován za významnější osobu. Obecně platí, že starší nabízí tykání mladšímu, žena muži a nadřízený podřízenému. Jak už však bylo řečeno, v pracovním prostředí je to někdy složitější.
Například, i když je žena starší než její šéf, měl by právě on udělat první krok, protože jeho vyšší pozice mu dává společenskou přednost.
Pokud je ale vedoucí ženou, není o čem pochybovat – o formě oslovení rozhoduje vždy ona. U kolegů na stejné úrovni pak platí základní pravidlo: žena navrhuje tykání muži a starší mladšímu.
Příklady z pracoviště
Na pracovišti se tykání i vykání řídí jasně danými zvyklostmi. Typickým příkladem je situace, kdy nadřízený nabídne tykání novému zaměstnanci – právě on má totiž díky své pozici právo určit, jak formální komunikace bude probíhat.
Stejně tak, pokud spolupracují muž a žena na stejné úrovni, je to žena, kdo obvykle rozhodne, zda zůstane u vykání, nebo navrhne tykání. A v případě rozdílu věku má přednost starší kolega – například zkušený zaměstnanec může mladšímu po čase říct, aby mu tykal, protože to usnadní vzájemnou spolupráci.
Jak je to ale v reálném životě?
V praxi ale nemusí být pravidla tykání vždy tak jednoznačná. Představme si třeba mladého muže, který nastoupí do vedení ženského kolektivu, kde si všichni mezi sebou už dávno tykají.
V takovém případě je nejpřirozenější, aby sám vyzval i své nové kolegyně, aby mu tykaly. O něco složitější je situace, kdy se část týmu oslovuje neformálně a část si stále vyká. Tam bývá nejlepším řešením nabídnout tykání jen nejbližším spolupracovníkům.
Podobné dilema může nastat i u mladé ženy, která se stane vedoucí mužského týmu. Podle pravidel by to měla být právě ona, kdo určí formu oslovení. Jenže pokud jsou její podřízení o generaci starší a uznávaní odborníci, může se stát, že to budou naopak oni, kdo jí nabídnou tykání jako první.
Respekt a cit na prvním místě
Ať už jsme v práci, nebo mezi přáteli, nejdůležitější je cit pro situaci a vzájemný respekt. Pravidla nám sice říkají, kdo by měl tykání nabídnout jako první, ale život často přinese složitější scénáře.
V takových chvílích je dobré spoléhat na zdravý rozum a empatii. Když se zachováme s ohledem na druhého, nikdy neuděláme chybu – ať už zůstaneme u vykání, nebo přejdeme na přátelštější „ty“.
Zdroje: didacticus.cz,sever.rozhlas.cz, cemi.cz
Kamila Tomková je vášnivou čtenářkou knih – zejména těch s fantasy tématikou, ale nepohrdne ani klasickou literaturou. Ve svém volném čase ráda vaří a zkouší nové recepty, nebo tráví čas se svými nejbližšími a přáteli nad sklenkou dobré kávy či vína. Psaní ji provází od základní školy a snaží se ve svém koníčku stále zdokonalovat.
