Italská kuchyně nepochybně patří mezi ty nejlepší kuchyně na světě. Italské speciality se rozšířily do celého světa a oprávněně tak patří mezi nejvyhledávanější jídla napříč všemi kontinenty. Křupavá tenká pizza, stovky druhů těstovin, bylinkové pesto, zrající i čerstvé sýry, lahodné prosciutto a skvostná vína – pouze krátký výčet toho, co je typické pro italskou kuchyni. Víte, jaké je italské národní jídlo?
Italská kuchyně
Italská kuchyně v nejrůznějších žebříčcích často obsazuje první příčky nejlepších kuchyní světa. Italská kuchyně je mezi nejstaršími na světě, jelikož původ řady pokrmů je možné doložit u Etrusků, Římanů a Řeků. Italskou kuchyni ovlivnila kuchyně arabská, židovská, francouzská a další evropské.
Pravá italská kuchyně je známá velkými regionálními rozdíly. Italská kuchyně na Sicílii se podstatně liší od kuchyně v Toskánsku či v Lombardii. Přesto mají jedno společné: jídlo je zdravé, pestré a připravované z kvalitních a čerstvých surovin. Je rovněž ceněna také pro svou nenáročnou přípravu.
Co je typické pro italskou kuchyni?
Typická italská kuchyně je velmi bohatá. Nejprve se podává antipasto (předkrm). Následuje primo (první chod), který je nejčastěji tvořený polévkou, těstovinami nebo risottem. Hlavní chod je znám jako secondo, který pravidla tvoří maso. Na konec se můžete těšit na dolci (dezert), nebo frutta (ovoce).
K nejpoužívanějším surovinám pro přípravu zdejších pokrmů patří nejrůznější druhy těstovin, rýže, sýry, maso, ryby a mořské plody, prosciutto, spoustu zeleniny jako jsou rajčata, papriky, kukuřice, cukety, lilek, artyčoky, olivy, hojně používaný je olivový olej, kapary, pomeranče, česnek, bazalka a další bylinky.
Jaké je italské národní jídlo?
Pizza je symbolem italské kuchyně. Faktem je, že chlebové placky s přísadami jako olivový olej, bylinky, rajčata a sýr konzumovali už staří Římané a ještě před nimi už také Řekové a Egypťané. Podle jedné z teorií souvisí slovo pizza etymologicky s označením „pita“, které se v dnešních kuchyních Balkánu a Blízkého východu používá pro chlebovou placku.
Po celém světě jsou rozšířené desítky druhů pizzy. Pro italskou kuchyni je však typická Pizza Napoletana (neapolská pizza). Pravá neapolská pizza se připravuje pouze ve dvou variantách: Marinara: rajčatový základ, oregano, česnek a Margherita: rajčatový základ, mozzarella a bazalka
Pizza se v Neapoli prodávala už od 18. století jako koláč s rajčaty, v té době už také existovaly speciální restaurace – pizzerie. V roce 1889 se začal na pizzu přidávat sýr, konkrétně měkký sýr mozzarella vyráběný z buvolího nebo kravského mléka.
Typická italská kuchyně
Základem italské kuchyně jsou zdravé, čerstvé a kvalitní suroviny – olivový olej, rajčata, mořské plody a aromatické bylinky, především bazalka a oregano. Pravá italská kuchyně se neobejde bez těstovin ze semolinové mouky, dobré maso, spousta zeleniny, skvělé sýry a výborné víno.
Italská pizza
Italská pizza je placka z droždí, mouky, soli a vody, na kterou se přidávají suroviny podle chutí, a která se peče v peci. Mezi nejznámější druhy italské pizzy patří Margherita, Prosciutto, Funghi, Quattro formaggi, Quattro staggioni či Pizza Bianca, která má místo sugo smetanový základ.
Italské těstoviny
Italové podávají těstoviny al dente, což v překladu znamená na skus. Typická italská kuchyně nabízí desítky druhů těstovin. Ravioli jsou taštičky naplněném masem, zeleninou nebo sýrem ricotta. Obvykle se polévají omáčkou, ale můžou se vyskytnout i v polévce. Tortellini jsou taštičky, které mohou být naplněny stejnými příchutěmi. Rozdíl je ale v tom, že jsou zavinuty do tvaru prstenu. Lasagne jsou těstoviny, které se všem ostatním vymykají. Jsou to totiž tenké plátky těstoviny, které se vrství a zapékají. Nejrozšířenější jsou s tomatovou omáčkou, mletým hovězím, bešamelem a sýrem.
Další oblíbené těstoviny jsou Spaghetti (pravé italské by měly mít 30 centimetrů na délku a 2 milimetry na šířku). Jejich název vychází z italského „spago“ označující provázek. Podobné jsou těstoviny vermicelli, které spíš připomínají vlasové nudle. Hodí se k mořským plodům a zelenině. Další oblíbené těstoviny jsou Fettucine, Tagliatelle, Linguine, Pizzoccheri, Penne, Rigatoni, apod.
Italské polévky
Minestrone je sytá polévka ze zeleniny. Můžete v ní především najít rajčata, ale také cibuli, mrkve, brambory, fazole nebo celer. K zelenině se přidají ještě těstoviny, případně také rýže a maso. Zpravidla to je ale vegetariánské jídlo. Acquacotta je další rozšířenou italskou polévkou. Připravuje se také ze zeleniny, ale přidávají se i houby a na konec se dozdobí vejci.
Italská hlavní jídla
Risotto je jedním ze stěžejních italských jídel. Základem pravého italského risotta je krátkozrnná rýže arborio. Rýže pro italské rizoto se musí nejprve zasmažit, poté se vaří ve vývaru a nakonec se nechá prostě odstát. Přidávají se do ní různé ingredience. Základem bývá cibule a česnek. Dále do rizota patří houby, víno, olivový olej, maso a další ingredience. Sýr, obvykle parmezán, se v rizotu zamíchá a nechá rozpustit. Risotto má krémovou konzistenci.
Polenta je dalším známým italským jídlem. Jedná se o kaši z kukuřičné mouky. Původně se jednalo o jídlo pro chudé, dnes se rozšířilo i do luxusních restaurací. Zpravidla se podává jako příloha, ale mohou být samotným základem jídla.
Carpaccio bývá často podáváno jako předkrm. Základem jsou tenoučké plátky syrového masa. Nejčastěji bývá hovězí nebo z lososa. Někdy se ale může připravit i ze zvěřiny, telecího masa nebo tuňáka. Plátky se pokapou olivovým olejem nebo citrónem a jsou ochuceny pepřem, parmazánem či omáčkami.
Italské dezerty
Tiramisu je tradiční italský dezert. Na rozdíl od ostatních italských pokrmů se tiramisu řadí k jednomu z nejtučnějších dezertů vůbec a na vině je jedna ze surovin – sýr mascarpone. Cukrářské piškoty se nejprve namočí v silném espresso, smíchaném například s brandy. Namočené piškoty se poté proloží směsí vaječných žloutků, cukru a mascarpone. Nakonec se posype tmavým kakaem.
K Itálii neodmyslitelně patří gelato neboli zmrzlina. Zmrzlina jako taková se zde objevila již ve starověku. Pravá italské gelato se v zemi objevilo pravděpodobně v 16. století. Tehdy ji florentský kuchař připravoval na dvoře Kateřiny Medicejské. Skutečného rozmachu dosáhla až ve 20. století. Tehdy byl totiž vynalezen zmrzlinářský vozík.
